Předky Amerického stafordšírského teriéra označujeme Anglické buldogy a Teriéry. Bližší příbuzní jsou Americký pitbulteriér a Anglický stafordšírský bulteriér, který se odlišuje lehčími kostmi a menšími rozměry. Plemeno je známé již z 19. století. Standard stafordšírského teriéra byl poprvé schválen v „Americkém klubu chovatelů psů“ 10.června 1936. Později, v roce 1972, k označení přidali ještě slovo „americký“ a již jako Americký stafordšírský teriér je plemeno zaregistrováno v FCI. Ve východní Evropě se stali známí až v roce 1989 a rychle dobývali popularitu. Dodnes je to velmi žádané plemeno.

Hlava je středně dlouhá, celkově silná s širokou lebkou, a se značně vyvinutým lícním svalstvem a výrazným stopem.
Uši jsou vysoko posazené, kupírované či nekupírované.
Oči jsou tmavé a kulaté, nízko posazené v lebce a poměrně daleko od sebe.
Čelisti se silnými zuby. Skus pravidelný, nůžkový. Nos úplně černý.
Krk silný, lehce klenutý, bez volné kůže na hrdle, střední délky.
Hrudník široký a hluboký.
Ocas v poměru k tělu krátký, nízko posazený a kuželovitě se zužující v jemnou špičku; není zkroucený ani nesený nad hřbetem.
Kosti předních končetin mají být rovné, silné a kulaté. Rovná předloktí. Zápěstí kolmá. Pánevní končetiny silné a dobře osvalené. Koleno poměrně nízko, nesmí být vybočené ani vbočené. Středně velké tlapy, dobře osrstěné a klenuté a uzavřené, pružné, bez paspárků.